báseň od Jörga, básníka z družiny pána z Rabštejna
Hřmotný halas hlasu coby symbol muže
Mnohdy přehlušený mlčením je ženy
Ač je v ocel zakut, nikdy poražený
Gestem ladným odzbrojit jej může
Slovo jeho jest co zákon, který platí
Odkud se však zrodil v jeho mysli?
Vždy muž dělá, co si žena smyslí
Šalby její z paměti se ztratí
A tak žijí si tu klidně vedle sebe
Ty dva druhy jako oheň s vodou
Každý má své cesty, svoje tajné zbraně
Někdy je to peklo, jindy spíše nebe
Někdy chutná trpce, jindy za jahodou
Někdy kráčí spolu, jindy sami – jeden druhého se straně